Aktualizace verze 2021

30.05.2021

Nad uklízením a jeho zjednodušením přemýšlím čím dál častěji a hloubám hlouběji. Často mě k tomu ,,donutí" účastnice mých kurzů, které se nevinně zeptají na nějakou drobnost a v hlavě mi spustí celou lavinu asociací. Poslední dobou si srovnávám svůj styl uklízení ve starém domku a v domě současném. Bydlíme na stejných základech, jmenuji se stejně, ale změna proběhla veliká. Uklízení věnuji méně času, ale se svou domácností jsem spokojenější. Jasně, roli hraje i to, že domek je nový, ale rozhodně to není role hlavní. Co se u nás tedy změnilo? Tím, jak se mění a rozšiřuje psí osazenstvo, stala se z asociála Veroniky docela společenská žena, která už volný čas nevěnuje jenom domácnosti. Vůbec jsem si to dřív neuvědomovala, ale bývala jsem buď v práci, nebo doma. Teď chodíme běhat, cvičit se psy, na cvičáku jsme našli kamarády a spřízněné duše. Domácnost už není mým jediným zájmem a prospělo nám to oběma. Křečovité puntičkářství nevedlo ke spokojenému domovu.

Kde jsem v uklízení zvolnila? Hloubkové úklidy jsem si rozdělila na menší části a každý koutek už necídím tak často. Pořád jsem přesvědčená, že prevence je nejjednodušší cestou k uklizenému domu, ale ani prevenci není nutné přehánět. Mýt každý měsíc okna tam, kde nejezdí auta a okna nejsou bita deštěm, to není prevence, ale zbytečná práce. Vytírat každý měsíc celou linkou a být hrdá na to, že se voda v kbelíku ani trochu neušpinila, to je taky vítězství k ničemu. V kuchyni si dávám pozor na riziková místa ( horní šuplíky, šuplíky s potravinami...), která myju často, pod hrníčky to stačí několikrát do roka. Třídit jsem se naučila průběžně. Vypěstovala jsem si zvyk, že každou chvilkou projedu ramínka, jestli na nich nevisí nějaká outfitová mrvolka, jestli se v šuplíku nemnoží vařečky. Hodně využívám i pravidlo ,,jedna věc domů, jedna pryč." 

Kde jsem přitlačila? Aby to nevypadalo, že jsem definitivně zlenivěla a doma se skoro nehnu, musím zmínit i oblasti, kde jsem naopak potřebovala trochu přidat. Právě kvůli už zmiňované prevenci. Že vás nepřekvapí, že touto oblastí jsou RUTINY? Ty se do mého programu zařadily s železnou pravidelností, až jsem vlastně přestala vnímat, že je to taky práce. A vyplácí se mi to. Automaticky si každý den dám do pořádku kuchyň, nablýskám koupelnu, vysaju podlahy. Každodenní vysávání bych dříve zařadila do kategorie ,,magor uklízecí", ale smečka mi tento zvyk zařadila úplně přirozeně. Ze třech psů je už nepořádku na denní vysávání opravdu dostatek. Důsledně uklízím věci tam, kam patří a opravdu se raduji. I v náročných dnech vypadá náš dům slušně.

Čeho se držím? Úplně všechno se ale nezměnilo. Rozhodně si udržuji velmi kladný vztah k uklízení. Ano, i po dvou letech, kdy každý všední den uklidím nejednu domácnost, mě uklízení baví. Dokonce si mnohem víc vychutnávám uklizený domov, protože jsem si uvědomila, že tato sladká tečka mi u zákazníků malinko chybí. Doma se kochám rozzářenými okny, těším se z těch pár minut, kdy jsou podlahy čisté, vdechuji vůni čistoty. U zákazníků za sebou zavřu dveře a kochání přenechávám jim. Pořád si myslím, že prostředí na nás má velký vliv. V uspořádaném a čistém domě opravdu panuje jiná (jsem přesvědčená, že lepší) atmosféra, než v chaosu a nepořádku. Stále si nemyslím, že úklid a údržba pořádku musí být dřina. Začátky jednoduché nebývají, ale když si najdete svoje tempo a styl, může to jít jako po másle. ,,Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody." 

Jak dlouho mi tento styl a systém vydrží? Jak dlouho bude fungovat a přinášet mi radost? Netuším a jsem připravená vše měnit a přizpůsobovat situaci. 

vaše Veronika