Bezbolestný minimalismus

Když se pustíte do minimalizace vašeho domova, nevyhnete se přemýšlení nad věcmi, se kterými se pojí emoce a vzpomínky. Je to nejtěžší kategorie a mnoho z nás má problém se takových upomínek zbavovat. Nemyslete, ani já nejsem výjimka. I já nad některými drobnostmi skoro uroním slzu. Taky netvrdím, že i když chceme být minimalisty, nemůžeme si nic nechat. Jak se poprat s kategoriemi, ke kterým se váže citové pouto. 

Mám pro vás pár tipů:

DEKORACE jsou i pro mě součástí domova. Dotvářejí atmosféru, mají nás těšit a lahodit našemu (zdůrazňuji NAŠEMU) oku. Splňuje vaše výzdoba tato kritéria? Máte každý jednotlivý kousek rádi a líbí se vám? Nezní jako nesmysl, zdobit si dům věcmi, které se vám nelíbí? Zkuste si projít svůj domov a u každé věci se zastavit a zapřemýšlet, jestli k vám stále ještě patří.

SUVENÝRY Tady to mám trapně snadné. Jsem spíš pecivál, takže si vzpomínky z cest nemám odkud vozit. Ale i když náhodou vystrčím paty z našeho zapadákova (milého zapadákova), nic domů netahám. Proč? Zapomenu bez magnetu na lednici, že jsem strávila dokonalý prodloužený víkend v Paříži? Zapomenu? Jestli ano, tak asi za moc nestál. Zapomenu bez trička I LOVE NY, že jsem tohle velkoměsto navštívila? Jestli si nemůžete pomoci a musíte si něco z cest dovézt, přemýšlejte nad tím, aby to bylo něco, co vám bude sloužit. Něco lokálního, typického, kvalitního. V každé destinaci určitě něco objevíte. Oblečení, šperk, vybavení domácnosti, které v Čechách neseženete... Cokoli, co budete moci radostně používat.

DÁRKY Au! Zbavování se dárků není jednoduché. Nejlepší je zkusit předejít nepovedeným dárkům. Naučit se být otevřený a vyjadřovat svá přání. A naopak taky upozorňovat na styl darů, které pro nás nejsou potěšením. Věřím, že si dárky nevyměňujete s někým, s kým se doslova nemáte rádi. Proto taky věřím, že se nějakým způsobem půjde dohodnout. Alespoň na kompromisu. Sama se učím ,,diktovat si", co bych si přála. A když přání nemám, zmíním, jak moc ráda mám čokoládu, dobrou kávu, oříšky, sušené ovoce... Jedlé a spotřebovatelné dárky jsou dobrá varianta, aby se váš domov nezahlcoval. Chovejte se ale ,,slušně" i jako dárci. Ptejte se, přemýšlejte, nekupujte dárky pro dárky. Nebude mít radost ani obdarovaný ani vy, že jste mu dali blbost k ničemu. Jak zacházet s dárky, které už vám neslouží a které vám nedělají radost? Zbavte se špatné rovnice dar = vztah k dárci. Pořád mám ráda pratetu, i když z vázy od ní se mi chce plakat. A prateta mě nerada vidí ubrečenou, tak mi jistě ráda odpustí, že se vázy zbavím. Tohle jsem se naučila na opačném případě už v dětství. Když se mi dárek líbí, chci ho používat, ale vztah s dárcem se pochroumal. Ta věc nemůže za to, jak nehezky se k nám později dárce zachoval. 

,,POZŮSTALOST, DĚDICTVÍ"  to je velmi těžká a bolavá kategorie. Ale není to neřešitelný problém. Už to, že nám odejde někdo blízký, je bolestné. Probírat se jeho věcmi a třídit je, to je nářez! Nespojujme si ale věci s osobami. Babička není její zástěra, kterou nosila, když jste byli malí. Pokud je to chic zástěra a vy ji budete hrdě a s nostalgií nosit, nechte si ji. Silonovou socialistku k vyvolání vzpomínky na babičku nepotřebujete. Nemusíte na sebe být absolutně tvrdí a vyhodit vše. Nechte si ,,diamanty", které vás budou těšit a sloužit vám. Nechte si toho ale jen tolik, kolik je vaše domácnost schopná pojmout. A když se vám budou při vyhazování třást ruce, uvědomte si, že by babička nechtěla, abyste si zaneřádili domov jejími věcmi. Nechtěla by, abyste kvůli věcem měli mnohem víc práce a starostí. Babička vás milovala víc než svůj majetek a určitě by ji vaše trápení s harampádím moc mrzelo.

DĚTI jsou kategorie, která do úklidového světa promlouvá dost hlasitě. A o emoce zde není nouze. Vaše dcera ale není ve třiceti to miminko, kterému moc slušelo to body s medvídkem. A jestli vaše dcera o body nestojí pro svoje dítě, nač ho skladujete? Na připomenutí miminka máte fotky, nepotřebujete jeho šatník. Může se vám stát, že když nebudete mít první botičky, vytěsníte svého syna z hlavy? Snad ne. Klidně si kromě dětí foťte i ty roztomilé kousky a nad fotkami se později dojímejte. Je to prostorově úspornější. Stejně tak dětské výtvory nemusíte zdaleka všechny fyzicky uchovávat. Ponechte si opravdu ,,top produkty" a zbytek si zase klidně nafoťte a rozlučte se. Vysvětlete dítěti, že na výrobky rádi vzpomínáte u fotek, ale všechno se vám domů nevejde. Čím dříve ho naučíte tomuto ,,minimalistickému vztahu" k věcem, tím méně bude samo na věcech viset. Pochopí, že je lepší sbírat zážitky a vzpomínky a ne kýče. Bude se k věcem umět chovat rozvážněji a zodpovědněji. Když mu ukážete, že se každý papírek ukládá jako poklad, co bude v dospělosti dělat? Pravděpodobně se bude topit v papírcích.

S čím se těžko loučíte vy? A bude se vám teď zbavovat věcí o kousek snadněji? Nezapomeňte, že trénink dělá mistry. Všechno se můžete postupně naučit.

Držím pěsti!

vaše Veronika