Do Prahy, do Podolí, do lékárny, ...

Není mi smutno! Praha mě vábila jako puberťačku a studentku. I proto, že jsem ódy na Prahu slýchala celý život od mamky, která naše hlavní město zbožňuje. Nakonec vše dopadlo jinak a já jsem zakotvila na vesnici ve východních Čechách. Pro můj život a podnikání to znamená hodně pozitiv i některá úskalí.

Zdejší příroda nikomu nedovolí, aby se celý život povaloval na gauči. Byl by hřích bydlet pod Ostašem a nikdy na něj nevylézt! Procházky po lesích vyloženě vybízí k pejskařině. Vždyť je škoda podnikat výlety bez parťáků. Jenže psi často potřebují větší vybití, tak se pustíte do běhání a výcviku. A jste v háji (ráji?)! Zamilovaní do psů a pohybu už se do velkoměsta nepohrnete.

Nemyslím, že jsem úplný kulturní barbar, ale dvakrát týdně nikam vyrážet nepotřebuji. Divadlo, hudbu i filmy si občas můžu dopřát i v našem koutě.

S pracovními příležitostmi a podnikáním to tady není úplně růžové, ale kdo chce, uživí se všude. Dokonce i tím, co ho baví! Pravda, připadám si trochu jako doktorka Quinnová, ale i na Broumovsko pomalu prosakuje informace, že není ostuda, když si necháte pomoci s domácností. Není to tady ještě tak trendy, takže se se mnou zákazníci většinou nijak hlasitě nechlubí, ale pro mě je mnohem důležitější jejich spokojenost a důvěra.

Internet má naštěstí celorepublikový dosah, a tak můžu díky kurzům zasahovat i stovky kilometrů daleko. A nebolí mě z toho ruce a záda :-)

Není mi smutno, stěhovat se nechystám a budu dál pilně pracovat na tom, abych v pohodě podnikala i na konci světa.

Čemu dáváte přednost Vy? městu, nebo vesnici? (Žádná odpověď není špatná).

Vaše Veronika