Jak na překážky? Část druhá: Vrhači vidlí

Pilně pokračujeme se zpracováváním naší anonymní ankety. Tentokrát jsme se pověnovaly lidským překážkám v úklidu. Ve Vašich odpovědích jste často zmiňovaly děti a muže. Dá se něco vylepšit? Vždycky!

Paní Lenka vám sepsala vlastní zkušenosti s malým raubířem a uklízením:

Dítě kolikrát ani vidle neudrží, ale házet s nimi do úklidu umí bravurně. Přitom dítě jako takové není žádná překážka v úklidu, ale věnujeme mu spoustu času a energie, takže na úklid už ho příliš nezbývá. A když už uklidíme, tak to dítě zase rozhází, zašpiní... ano, je to proces. Uklizeno nebude navždy. Stejně jako po žádném jídle nezůstaneme navždy syti, hlad zase přijde. Čím dřív to přijmeme, tím dřív se přestaneme vztekat nad po padesáté rozházeným oblečením. A taky nás to nakopne dítě úklid co nejdřív učit. Přirozeně, s klidem. Denně se uklízí. Jako se denně čistí zuby. Když to dítě pochopí, máte vyhráno. A vychováte člověka, který si pak bude umět jednoduše udržet pořádek nejen kolem sebe, ale i v sobě.

Ale zpět do reality. Jak se s dětmi uklízí? Nejdřív máte miminko nonstop v náručí, takže vše děláte jednou rukou. Pak když leze, tak vám zase visí na noze, následně za vámi všude běhá, až se v pubertě naopak zavře do pokojíčku a k úklidu ho nedonutíte ani lehkým násilím. Zatím mám doma to běhaní, takže na puberťáky návod z praxe nedám. Ale pokusím se trochu poradit.

Nejdůležitější je chtít uklízet. I když člověk pořádně nespí, vlasy si umyje jednou do týdne a celý film v kuse viděl naposled před porodem, chce to zařadit úklid do denních priorit. V jednom dni mezi leporely a stavěním kostek asi nezvládnu umýt okna a naklidit byt, ale vysát bych mohla. 10 minut úklidu a pak půl hodinka s dítětem v plné pozornosti a radosti, že je tu zase krásněji. To by šlo, ne?

Zázračný návod nemám a asi neexistuje. Ale zkuste si různé úklidové úkoly dělat s dítětem, ať zjistíte, co zvládáte spolu a na co potřebujete chvíli samoty. U nás je to všelijak. Výborně nám jde vysávání. Vytírání už je horší, protože dítě šlape do mokrého. Umýt vanu a umyvadlo nezabere moc času a dítě tam nedosáhne - hurá. Umýt záchod už je horší. Nechci totiž přitahovat pozornost ratolesti k míse a čističi nebo už tak velmi atraktivní štětce na wc. To utřít prach bezbolestně zvládáme mezi hraním a uklízením povalečů. Praní a prádlo je radost (schovávaná pod sušákem vždy zlepší náladu i mně). Myčka je boj (jakou nosnost mají její dvířka?). Co zvládáme, dělejme bez obav kdykoliv. A o samotě se rychle vrhněme na ty obtížné úkoly.

Spí vám dítě během dne chvíli samostatně? Nebo večer? Gratuluju, máte napůl vyhráno. Tehdy přesně můžete uklízet. Já to štěstí nemám, takže si na úklid musím "vypotřebovat" vzácné chvilky hlídání. Ano, já vím, tehdy si chcete konečně v klidu vypít teplou kávu, zacvičit si, odepsat na zprávy a chvíli koukat do zdi. Mám to stejně. Ale užijete si to, když periferně uvidíte ty haldy prádla, špinavého nádobí a drobků? Těžko. Tak s chutí do toho, půl je hotovo.

Je důležité nepropadnout panice z nabyté svobody a neskákat od jednoho k druhému, protože času je málo a práce moc. Základem je dokončovat. Jdu dát prádlo do pračky, ale po cestě potkám hračky na uklizení a drobky na zemi. Takže hračky začnu sklízet a běžím pro vysavač, abych si vzpomněla, že je třeba vynést smetí. Mezitím na prádlo zapomenu a po hodince se vrací dítě a já mám rozdělaných 20 úloh a žádnou dodělanou? Ne. Pěkně postupně. Prádlo do pračky. Pak uklidit hračky. Pak vysát. A tak dále. I když nestihnete vše, stihnete aspoň část, ale kompletně. Můžete si tyto úkoly pomyslně (nebo doopravdy) odškrtnout a mít radost ze splněného. Z počátku vám úklid zabere asi celý čas svobody, ale nebojte. Jakmile dostanete domov z fáze velký špatný do udržitelného stavu - a budete ho udržovat - najednou vám na sebe zbude času o moc víc. Nekecám, na podzim jsem se do toho opřela a od Vánoc už si jen udržuju a užívám si volno i jinak.

Na závěr nemůžu neudělat poznámku. Máte blbý a náročný den? Nehroťte to. Někdy stačí jen přežít a neudělat ještě větší bugr. On ten lepší den přijde a zase bude dobře a půjde to. Uklizeno uklidňuje. Stojí to za to, jen si najít svůj způsob. Zvládla jsem to já, zvládnete to i vy!

Veronika se ujala mužů. Protože v anketě se nám ozvaly jen ženy a stěžovaly si na to, že do úklidu jim hází vidle jejich muži, měla bych psát o mužích jako škodičích. Připádá mi to ale nefér. Pojďme se domluvit, že hatit úklid může partner bez rozdílu pohlaví. A pojďme si přiznat, že si za to často můžeme i my sami. Proč?

1. Nekomunikujeme! Očekáváme, že nám partner bude číst myšlenky. Přece ví, jak nesnášíme kapky na umyvadle! Nemusí to vědět. Jestli chcete, aby vám partner přestal šťouchat vidlemi do vaší práce, sedněte si a vyříkejte si to. V klidu, do detailu. Popovídejte mu o tom, jak si představujete uklizený domov. Do detailu. Poproste ho, aby se pokusil svou nepořádností neničit vaše úsilí. Vysvětlete, že to nestojí žádnou práci navíc. Narozdíl od dětí je váš partner dospělý a povětšinou je schopen porozumět tomu, co říkáte.
2. Špatně zadáváme úkoly. Dohodli jste se, že vám drahá polovička začne s úklidem pomáhat? Výborně. Teď ale pozor na to, jak zadáte úkol. Čtení myšlenek nefunguje. Co si může člověk nedotčený úklidem představit pod rozkazem UKLIĎ LOŽNICI? Ledacos. A my nemusíme být s výsledkem spokojení. Kdyby mi manžel řekl, abych se postarala o auto, asi mě napadne zajet do myčky a vysát interiér. Pak se může stát, že se zadrhne motor, protože manžel měl na mysli, abych dolila olej. Bohužel, to jako nezkušená mechanička z očí vyčíst neumím. Proto zadávejme jasné úkoly. Ustel postel. Víš, jak ji stelu, chceš to ukázat? Vezmi si růžový hadřík, tento prostředek a otři prach na nábytku. Vysaj podlahu, vyvětrej…
3. Nejdeme příkladem, neuznáme chybu a neomluvíme se. Zní to jako z psychologického časopisu, ale tato pravidla platí všeobecně. I pro úklid. Pohazujete svršky po domě? Potom po partnerovi nechtějte, aby svoje oblečení okamžitě rovnal na místo. Začněte nejdřív u sebe. Až budete mít čisté svědomí, požádejte o totéž i svého milého/milou. A co když se vám to nepovede a jste nachytáni? Neztrapňujte se výmluvami. Uznejte, že jste prostě mrskli džíny do kouta a napravte to. Naučte se říct i promiň. Nechtěl(a) jsem ti pošlapat čistou podlahu. Hustá atmosféra prořídne.
4. Vrháme vidle agresivně zpět po původci. Může to být úlevné. Na chvilku. Zanadáváme si, vykřičíme se. Vyhlásíme vojenský režim plný rozkazů a zákazů. Bouřím se už při psaní. Tahle výchovná metoda nefunguje ani na děti, je ubohé, zkoušet ji na dospělou bytost. Naučme se vysvětlovat, poprosit a s klidnou důsledností připomínat. Jo, je to těžké, ale chceme po někom, aby se učil úplně nové věci a měnil svoje zvyky. On to má těžší.

Zase jsem vám nedala radu, díky které bude hotovo hned. Kolikrát jste ale doma už ječely (milé dámy) jako Viktorky u splavu? A na jak dlouho to zabralo? Zkuste to tentokrát jinak, křiku bude ubývat.

Vaše Lenka a Veronika