Jak udělat z práce odměnu?

Kdy už mě to uklízení začne bavit a půjde mi jako po másle? Vždyť si pouštím hudbu, jsem vyparáděná jako na ples, snažím se být pozitivně naladěná a pořád nic! Přemýšlela jsem, co Vám ještě poradit, aby pro Vás úklid přestal být otravou. Jak já to vlastně dělám, že se do uklízení nemusím přemlouvat a mám z něj radost? Asi jsem na to konečně přišla a vděčím za to naší zanedbané zahradě. Přiznávám, že tam nepracuji s grácií a taky podle toho vypadá. Nastěhovali jsme se před devíti lety do pralesa. V domě byla stále tma, tůje a smrky byly přerostlé, takže bylo nutno kácet. Dům i my jsme slunce uvítali, zahrada získala hromadu větví a kmeny. Rozhodli jsme se vše zpracovat sami a dříví využít k vytápění. Jako typický ,,byťák" jsem z toho byla vyřízená. K tomu ještě skleník ... No, nechytlo mě to za srdce, ale pomalu jsme zahradu dávali do pořádku. Už to vypadalo, že vidíme světlo na konci tunelu a začneme ,,jen" udržovat. Jenže ouha! Demolice starého domu a stavba nového nám světýlko rychle zaclonily. Kvůli přístupu techniky byla potřeba pokácet další smrky. Všechny zároveň, ne pěkně postupně, jak jsme plánovali. Takže kromě nepořádku z bourání přibyla obří hromada větví. Rok a půl jsme tady nebydleli a neměli moc sil docházet pracovat na zahradu. Za tu dobu jsme si odvykli a ještě se pustili do sportovní kynologie, a tak jsme víkendy trávili často mimo domov. Bydlíme zpátky od května 2017 a zahrada se moc nezlepšovala. Až do teď! Cvičák zavřený a my najednou nemáme výmluvu. První víkend se mi samozřejmě nechtělo, snažila jsem se zahradničení vyhnout. Kolikátý víkend je to teď? Pátý? A já jsem včera zjistila, že se docela těším! Měřila jsem si teplotu i tep, obojí v pořádku, tak co se se mnou děje? A najednou mi to došlo! Z práce na zahradě se stala rutina, už nepřemýšlím, jestli se mi chce, ale prostě jdu a dělám. A nakonec dělám ráda a vidím výsledky. Na fotky to ještě moc není, opravdu se stydím, jak jsme na to kašlali, ale zlepšujeme se a vypadá to, že letos se propracujeme ke slušnému stavu.

Musela jsem sekat, řezat, prostříhávat a přebírat zbytky suti, abych přišla na tak primitivní radu? To, do čeho se Vám nechce, si zautomatizujte! Udělejte z toho rutinu, o které se nepolemizuje, ale prostě se dělá. V tu chvíli jste blízko k vítězství.

Stále nejste přesvědčení? Mám pro Vás další příklady ze svého života:

• Běh. Kdo mě nezná moc dlouho, nevěří, že jsem ho nesnášela. Čím častěji ale běhám, tím víc mě to baví.
• Vaření a pečení taky nepatří mezi moje koníčky. Teď jim trochu začínám přicházet na chuť, protože vařím a peču častěji.
• Pořádné čištění zubů. Kdo přemýšlí nad čištěním zubů, to je přece bez debat, že jo? Jo! Tak má správně vypadat rutina. Nepřemýšlím, ale bez debatování jdu a činím/čistím. Čistím samozřejmě celý život, ale špatně. Až do návštěvy naší skvělé a motivující dentální hygienistky pro mě byl mezizubní kartáček malý strašák. Teď je to každodenní parťák.