Jasnovidky

V mém okolí se vyskytuje vysoká koncentrace žen, které vidí do budoucnosti. Mojí budoucnosti! Začaly se objevovat krátce potom, co jsem se vyhrabala z baculatější puberty. Kdykoli jsem byla spatřena se zákuskem, což je u mě velmi často, dostalo se mi přátelského varování: ,,Počkej, po dvacítce začneš přibírat." A ... nic. Následovalo: ,,Uvidíš po třicítce, to jdou kila sama nahoru!" Opět bez odezvy. Možná proto, že sudičky nepočítaly s tím, že po třicítce místo usednutí na gauč vyběhnu do lesů a vymyslím si poměrně fyzicky náročný způsob obživy.

Dalším předmětem zájmu věštkyň je můj vztah k uklízení. Svůj první byt o rozloze kapesníku jsem uklízela kompletně čtyřikrát týdně. Zkušené dámy se lámaly smíchy v pase a pravily: ,,Počkej, až budeš mít větší byt, v mnohém polevíš." Je fakt, že větší bydlení jsem nezvládla vypulírovat od stropu po podlahu čtyřikrát za týden, ale nepřestala jsem uklízet poctivě a s chutí. ,,Však ono tě to za pár let přestane bavit. Je to pořád to samé dokola." Škoda, že přesněji neurčily pojem pár let. Po téměř jedenácti letech mě úklid stále nepřestal bavit. Naopak! Nezačala jsem brát uklízení jako protivnou povinnost, ale jako cestu k hezkému domovu. Ano, postupně jsem se uvolnila, neřeším úklid tak úzkostlivě, ale ne na úkor výsledku. Spíš jsem si nalezla vlastní systém a rytmus, takže se nenadřu a nejsem ve stresu. Odmítám se ale vzdát luxusu uklizeného domu, přestože už jsem dle všech předpovědí dosáhla věku, kdy by mi mělo stačit sundat brýle a nepořádek (záměrně) nevidět.

Všechny ty moudré kněžny Libuše bych chtěla poprosit o stanovení přibližného data krachu mého velkopodniku. Tedy data, kdy mě to přestane bavit nebo si strhnu záda. Velmi mě to uklidní a jsem si jistá, že onen magický den přežiju v blahobytu :-)

Vaše Veronika