Játy

29.03.2020

Není to Pech? Zrovna teď se mi ve velkém začnou hrnout nabídky na rozhovor od světoznámých časopisů! Je úžasné, že si chtějí popovídat a udělat fotky, ale tato doba je dost nevhodná k setkávání. Co s tím? Nechci nechat stovky čtenářů čekat, a proto jsem pro Vás připravila malý rozhovor v karanténních podmínkách. Sama se sebou. Pro přehlednost budu označovat zvídavou reportérku hezkým jménem Veronika a já budu já. V rozhovoru si tykáme, protože už se známe docela důvěrně pár desítek let.

Veronika: Děkuji za souhlas s rozhovorem a začněme zrovna s otázkami. Kdy jsi začala s uklízením?

Já: Sotva jsem se naučila chodit. Bydleli jsme tenkrát ještě u babičky. Asi jsem měla jeden ze svých vydařených dnů ( jsem přesvědčená, že v současné době bych byla diagnostikována jako silně hyperaktivní dítě), bylo jedenáct večer, mamka s babičkou omdlely na gauč a já se chopila reorganizace polštářů. Vůbec nevadilo, že co do váhy a velikosti mě polštáře předčily. Prostě bylo nutné je přestěhovat. Mamka s babičkou omdlely podruhé. Tentokrát zoufalým smíchem nad mojí nekonečnou zásobou energie.

Veronika: Vzpomeneš si na svou první zakázku?

Já: Určitě to bylo u kamaráda, který měl v pokojíčku neustále děsný nepořádek a já se na to nemohla dívat. Asi jsem ještě ani nechodila do školy, ale o svém poslání už jsem měla jasno. Podnikatelské začátky mi trochu splývají. Byla jsem ( a stále zůstávám) ze všeho tak vykulená!

Veronika: Prozradíš nám svůj tajný recept na čistotu? Určitě máš nějaký zázračný čistič.

Já: Asi narážíš na moje milované RinGO, ale zklamu Tě. RinGO je sice super, ale zázraky neumí žádný čistič. Nejdůležitější je pravidelnost. To je pak pohádkové uklízení, když nemusíš drhnout žádnou usazenou špínu.

Veronika: Co nejraději uklízíš? Jakou část domu?

Já: Jsem jednoznačně koupelnový typ. Nikdy mě neomrzí pohled na krásně nablýskaná zrcadla, vany, baterie, sprchové kouty a umyvadla. Taky moc ráda vytírám podlahy. Tím totiž celý úklid ukončuji a během stírání po očku kontroluji, zda je vše ostatní uklizené tak, jak jsem si představovala. Vytírání je pro mě taková třešnička na dortu. Sladká tečka.

Veronika: Co bys na závěr popřála čtenářkám, které se rozhodly zatočit s nepořádkem a právě začínají s generálním úklidem?

Já: Hlavně trpělivost. Té je potřeba hodně. Nepořádek obvykle nevznikne ze dne na den. Spíš se nám vplíží do života a my se jednoho rána probudíme a všimneme si, že už to je přes čáru. Likvidujte nepřítele postupně a s úsměvem! Strhnout se za jeden den tím, že se poperete s půlkou domu, často znamená, že na druhou polovinu vám nezbydou síly a chuť. Pak se vše snadno vrátí do starých kolejí plných chaosu.

Veronika: Díky za poskytnutí rozhovoru a prostoru u tebe doma.

Já:  I já děkuji za pěkný společný čas a klidně se mnou tady zůstaň na kávu mimo záznam :-)

PS:  Ve fotogalerii najdete sbírku mých selfie. Poslední dobou jich vzniklo víc než za celý můj dosavadní život. Holt je teď ta paní na fotkách mojí nejčastější společnicí.

Opatrujte se a udržte si nadhled

Vaše Veronika