Komfortní zóna

Taky vám připadá, že je komfortní zóna snad něco jedovatého, zlého, strašlivě nudného a nežádoucího? Všichni z ní vystupují, protože jedině tak se mohou v životě pohnout dál. Patřila jsem vždycky k těm, co se nechají snadno vyhecovat. Pouštěla jsem se bezhlavě do všemožných výzev a většinou se mi dařilo je plnit, protože přece nejsem bačkora a umím se kousnout, že jo?! Jenže letos cvak a já o výzvy vůbec nestojím, nemám do nich chuť ani sílu a nořím se do svého pohodlí, trochu zpomaluji a přemýšlím. Přestala jsem se té změně bránit a je mi líp. Odpočívám, netlačím na pilu, ale rozhodně nestagnuji. Mám pocit, že objevuji kouzlo ,,středního věku". Už nejsem vykulená mladice, ale pořád mám nové nápady, fungující tělo a občas bystrou hlavu.

Jak si hovím v úklidu? Báječně! Troufám si říct, že jsem už stihla nasbírat docela hodně zkušeností, a tak málokdy šlápnu vedle. S výběrem pomocníků, čistících prostředků i stylem práce. Pořád ale nejsem stará a vyhořelá, abych se přestala snažit zlepšovat a vymýšlet usnadnění, nové styly a způsoby, jak mít z uklízení potěšení. Dokážu ocenit osvědčené staré metody i ,,retro" nástroje a čističe, ale nebráním se ani novinkám. Jak říkám, zlatá střední cesta. Vím už, že všechno nové nemusí být automaticky báječné a jsem hodně opatrná u revolučních zázraků, které slibují úklid z gauče. Ty můžou někdy fungovat, ale často se slibovaný zázrak nekoná.

Moje domácnost je moje komfortní zóna číslo jedna. To už jsem si mnohokrát potvrdila. Je mi dobře, když kolem sebe nemám nepořádek, ale už nejsem posedlá dezinfekcí jako ve dvaceti. Na druhou stranu jsem ale větší ,,snob". Ve dvaceti jsem vybavení domácnosti kupovala hlavně podle cenovky, dnes mám jiná kritéria. Především funkčnost, ale dívám se už i po kráse. No co, mám koukat denně na hnusný kyblík, nebo si užívat svůj kýbl snů? 

JÁÁÁ! Dobře, mohla jsem se připsat do odstavce moje domácnost, protože k sobě patříme, ale dovolím se trochu zvýraznit odstavcem vlastním. Navíc letos opravdu zažívám zajímavé zlomy a změny, které nejsou pořád jen růžové, ale vypadá to, že to tak ,,musí být". Svůj domov jsem se konečně naučila řídit podle sebe (NÁS - s manželem konzultuji skoro všechno, domov máme společný), ne podle aktuálních insta model. Ano, inspiruji se, ale už nemarodím z toho, že jsem zvolila nesprávný tón barvy roku. Snažím se nastavovat vlastní laťku ,,uklizenosti". To je, přiznávám, pořád docela boj, protože bych moc ráda měla všechno perfektní. Učím se ale dělat všechno tak, jak zrovna nejlépe umím a zvládám. Když je prostě blbý den, smířím se s rutinami a už vím, že bude líp a zvládnu vycídit půlku baráku. Ale až budu chtít a moct. Nechci zabředávat do tématu sebelásky, tak to vezmu stručně. Sice už vyhlížím čtvrtý křížek, ale ráda se mám sotva čtyři roky. Fakt. A nebyla to žádná láska na první pohled. Všechno jde postupně a pomalu. AKtuálně se ,,rozmazluji" vylepšováním domácího šatníku. Tepláky mizí, domácí šaty přibývají. A to, že je objevuji v sekáčích, je úplně báječné. Obvykle zajásám, že si domů ponesu nové šaty na doma a majitelky sekáčů se hrozí, že je to škoda. Pozor! Není to škoda ani trochu! Já chci mít hezké šaty i doma. To je podle mě slušný pokrok, kterého jsem nedosáhla tvrdou dřinou a vystupováním z komfortní zóny, ale naopak trpělivostí a pomalým zabydlováním se ve vlastním světě, který si chci vytvořit krásný, i když mě zrovna nikdo nevidí.

Pokročila jsem i ve vztahu k lidem. Už nesoudím po prvním pohledu na jejich dřez :-) Dokážu už vidět za umazanou linkou spoustu příběhů a nechat si je vyprávět, abych si udělala obrázek o tom, jak se její majitelka doma cítí, jakou laťku uklízení chce nastavit a co pro to dělá. Pak si teprve opatrně řeknu: ,,Tady bydlí borka!" ,,Tady je potřeba ještě trocha snahy, ale vidím světlé zítřky."

Letošní rok proto vyhlašuji rokem vlastní pohody a pokroku vlastním tempem, i kdyby bylo hlemýždí. Pořád lepší se pomalu ale jistě posouvat, než raketově vyrazit a v srpnu být vyřízená a otrávená.

vaše Veronika