Leze na mě jaro!

09.02.2020

A už pěkně dlouho. Vlastně od Vánoc. Po všech rodinných oslavách jsem hned zrušila vánoční stromek. Potřebovala jsem zpět prostor a svůj řád.

Na začátku roku jsem se ,,musela" opřít do velkého vyhazování. Oblečení, které jsem nenosila, nepoužívané či poškozené elektro, krabice od vánočních dárků, kuchyňské pomůcky, ... Všechno pryč. Poslat dál, nepoužitelné vyhodit do příslušných kontejnerů. Nebylo toho mnoho, snažím se zbytečnosti vůbec nekupovat, ale něco se přece našlo. Jak mně se najednou volněji dýchalo!

První kurz v roce je i pro mě velké nakopnutí. Často uklízím společně s účastnicemi a myslím, že nám to jde hezky od ruky.

Zatím vrcholnou akcí byl můj včerejší nostalgický úklid podlah. Občas si vzpomenu, jak nám babička čítávala. Nejsem si jistá, jestli šlo o knížku Hanýžka a Martínek, ve které byl jarní úklid vylíčen tak barvitě, že už jako dítě jsem měla chuť pustit se do smejčení. A včera jsem si vzpomněla v pravou chvíli! Dům jsem měla vysátý, zbývalo jen vytřít. Ale kdepak mopem, ten v knížce neměli! Popadla jsem kbelík, hadr a rukavice a všude vytřela pěkně po staru, ručně. Byla to nádhera! Ten pocit zadostiučinění stojí i za otlačená kolena a já vím, že až nám domů zasvítí slunce, bude moje svědomí čisté stejně jako podlahy.

Chytá Vás taky jarní amok, nebo na Vás svěží vzduch nemá vliv?

Vaše Veronika