Má mě ráda? Nemá mě ráda?

Možná o mně víte, že uklízím ráda. Ale i já jsem při výběru úkolů trochu vybíravá. Dělím je do třech skupin. Ty, které mám ráda bezvýhradně, ty které v lásce nemám. Ale jsou i takové činnosti, o kterých můžu vzletně říct odi et amo! Nahlédněte do srdce uklízečky.

MILUJU! 

Mým favoritem je celoživotně úklid koupelny. Kromě čištění odpadů si užívám všechno. Obklady, zrcadlo, baterie, vanu, umyvadlo. Vůně, lesk, čistota. Pro mě je to relax!

S úklidem kuchyně jsem se musela nějaký čas sžívat a smiřovat. Lámat se to začalo během covidu. Najednou jsem mnohem víc viděla, jak uklizená kuchyň blahodárně působí na celý domov. Našla jsem si systém, uklízím opravdu průběžně a už mě to i baví!

Mop je kámoš! O tom nevedu diskuze! Vytírání podlah je tak terapeutická činnost. Ve chvíli, kdy stírám podlahu, prožívám flow jako málokdy jindy. Vidím jen sektory podlahy, pozoruju, jak se kousek po kousku začíná lesknout. Nasávám vůni a libuju si!

Drobná úchylka je asi vytírání schodů ručně. Při tom si připadám jako fakt poctivá hospodyňka. A čisté dřevěné schodiště, to je ozdoba interiéru. Navíc mám moc ráda typickou vůni čističů na dřevo. Všechny mají podobný ráz. Připomínají mi nějakou milou babiččinu chaloupku během neděle.

CO MĚ ZA SRDCE NECHYTLO?

Napište mi, koho baví mytí nádobí? Člověk stojí jako pitomec u dřezu. První bod mínus. Hrabe se ve zbytcích jídla. A gumové rukavice nejsou úplně dokonalá náplast na tenhle neduh. A zrovna nádobí má tendence se špinit rychlostí světla. Domyjete várku a už se objevují další kandidáti na koupel. Moji averzi trochu zmírňují vychytané houbičky a hezké pumpičky na čisticí prostředek. Houpání žaludku z odérů jídla zmírňuje vůně čističe taky jen lehce.

Otírání prachu je pro mě pruda, i když nemám plné poličky serepetiček. Protože stav domácnosti nenechávám dlouho zhoršovat, nemám nikdy viditelné vrstvy prachu. Rozdíl před a po tak není téměř vidět. Jak říkám, pruda!

MÁM I NEMÁM RÁDA!

Mytí oken! Práce, která mě živí, kterou miluju ze všech nejvíc a chci se jí věnovat možná i víc než klasickému úklidu. Po omytí vidíte a cítíte rozdíl. I když vycíděná okna nepovažuju za hygienickou nezbytnost, rozumím radosti zákaznic, když se podívají na zářící skla a rámy bez muších pozdravů. Já ale vždycky najdu nějakou nedokonalost, šmouhu, kapičku. A ty mě přivádí k šílenství a pocitu, že nejsem ten pravý profík.

Vysavač je pro mě nezbytný pomocník. Nedovedu si bez něj vůbec představit život se smečkou. V práci je taky mojí pravou rukou. Jeho zvuk ale úplně nemiluju. Klasický vysavač je taky docela účinný ohřívač. V chladných měsících mu to nezazlívám, ale v parném létě je to i na mě někdy trochu moc. Navíc práce s luxem není žádné šolichání. Často jsem za posilovnu vděčná, ale někdy vítězí lenora a radši bych už tančila s mopem než vzpírala ječící příšeru.

Žehlení, žehlení....Žehlím ráda, ale! Musím žehlit večer a být už dostatečně "vyběhaná". Stání na jednom místě je pro mě forma trestu. Na večer je žehlička dokonalou společnicí k seriálu. I když jsem prádlo ze sušičky vždycky skládala ještě teplé, teď rozdíl mezi jen složeným a vyžehleným vidím. A co si budem. Jsem pyšná, že chodíme vyžehlení.

Máte v úklidu taky takové kategorie?

vaše Veronika