Mám o kolečko víc?

Kolikrát už jsem slyšela, že jsem úklidový blázen a maniak?!

Některé odchylky se začaly projevovat už v dětství. Napsala jsem rozpis úklidu pokoje pro sebe a svou sestru. Krátce na to jsem si sepsala inventář psacího stolu včetně sektorů, kam co patří ( ,,Básníky" jsem v té době ještě neznala). Vrcholným dílem mých raných úklidových let byl očíslovaný soupis knih, který jsem vytvořila při úklidu naší rodinné knihovny. Pravdou je, že i dlouho poté zůstaly knihy srovnané stejně a díky soupisu se snadno hledaly.

V pubertě moje uklízecí vlohy usnuly, aby se v mojí první samostatné domácnosti probudily v plné síle. Byla jsem schopná byt 1+1 kompletně uklidit čtyřikrát do týdne! S nárůstem uklízené plochy bylo nutno práci rozdělit a ke slovu přišly mé oblíbené rozpisy. Měla jsem rozepsáno všechno! Od utírání prachu po mytí vany. I mně to přišlo už trochu potrhlé, ale zpětně vidím, že jsem si tak pěkně vžila pravidelnost a na tyto drobné činnosti už taháky nepotřebuji, dělají se automaticky.

Zůstaly mi jen seznamy hlubších úklidů, kde mám dům rozdělen na části, které v úklidu střídám. Díky tomu udržuji pořádek všude spravedlivě a nevynechávám méně oblíbené prostory.

Moje grafomanie nezná mezí, a proto je znát i na našem mrazáku. Máme sepsáno, co který šuplík obsahuje, a celkem spolehlivě škrtáme snědené a připisujeme dokoupené položky. Jsem přesvědčena, že mě tato moje vychytávka ušetřila před mnoha omrzlinami!

Podle reakcí okolí asi není úplně standardní ani moje rovnání koření podle abecedy. Na lepší systém jsem ale zatím nepřišla.

Není to tak dávno, co se můj šéf podivoval, jak často máchám při vytírání podlahy mop. Nikdy jsem nad tím nedumala, ale toto mě k zamyšlení donutilo. Opravdu nemají všichni v hlavě místnost rozdělenou na úseky, pokud možno stejně velké? Třeba pod stolem, pod gaučem, čtyři dlaždice, tři schody?!

Snad nejsem sama ani v tom, že všechny lahvičky musí být otočeny etiketou tak, aby byla ihned čitelná. Platí to pro lednici, komoru i lahvičky na vaně. Působí to na mě hezky uspořádaně.

S tím souvisí i námi praktikovaná metoda FIFO = first in, first out. Jídlo máme seřazené podle data spotřeby. Čerstvé vzadu, nejstarší hned po ruce. Velice to omezí zbytečné vyhazování potravin.

Na závěr jsem si nechala divnost, kterou jsem nepochopila ani já sama. Jde o moji kolíčkovou chorobu. Nějaký zlý šotek mě neustále nutil k tomu, aby modré triko viselo na dvou stejných modrých kolíčcích. Každá ponožka z páru visela na svém kolíčku, ale vedle sebe a kolíčky musely být stejné a ladit s ponožkami. Jak mě to neuvěřitelně zdržovalo! Ale nemohla jsem si pomoci. Úlevu mi přinesly jednobarevné dřevěné kolíčky, i když jsem trochu skřípala zuby, protože prostě k červené patří červený kolíček a ne dřevěný...

Mojí záchranou se stala sušička a Vám přeji, abyste se naučili rozeznat užitečné návyky od podivínských stereotypů.

Vaše Veronika