Mazácký úklid

Kolik článků a epizod podcastu jsem už vytvořila pro začátečníky, nováčky a věčné začátečníky? Čísla ode mě nečekejte, ale mnoho. Víme ale, jak uklízí staroby ošlehané životem? Protože se mezi zkušené hrdě hlásím a věk je číslo, kterým já prostě nikdy rozumět nebudu, troufám si dnes zveřejnit pár tipů a přístupů, které můžou být prospěšné i mladým úklidovým nadějím.

• CO MY VÍME A ZELENÁČI NE? Uklízení je nekonečná písnička. Kolotoč, jehož jízda jede stále a stále dokola. Nám už se z ní hlava netočí. Nečekáme, že v sobotu uklidíme a ve čtvrtek se stále budeme kochat nablýskaným domovem.
• JSME V KLIDU! A právě proto, že víme, že dalšímu uklízení se jednoduše nelze vyhnout, nestresujeme z každého drobku a šmouhy na vodovodní baterii. Nenabádám nikoho, aby si nevážil práce druhých. Naschvál jíst jako neandrtálec a chodit po domě v zablácených botách, protože to máma přece uklidí, je prasárna (pardon). Zkuste ale nenadrobit koláčem bohatě posypaným drobenkou, aha! Drobenka nutně musí drobit! Já osobně budu ráda, když si členové mojí rodiny budou pečlivě mýt ruce a nehrotím otisky prstů na bateriích. Vlastně...Řeším! Otřu je bez komentářů a emocí. Vteřina a čau!
• NEJSME MEZCI! Dřina si na nás nepřijde. Na tu my jsme dávno vyzráli! Dokážeme si úklid rozdělit do malých a jednoduše splnitelných úkolů. Umíme si vybrat správné pomůcky a čističe. Nenecháme si špínu a nepořádek přerůst přes hlavu. Uklízíme totiž s grácií, pochopitelně!
• PAMĚŤ? Děkuji za optání, zatím slouží, ale jistota je jistota, a proto my, dříve narození, plánujeme a píšeme. Pořád a všechno. Ideálně na papír. Miluju svůj diář a lístečky na s nákupním seznamem, které zapomínám (jo, tak tolik neslouží!) a ztrácím. Jenže na aplikaci v mobilu si nějak nedovedu zvyknout, i když je objektivně skvělá.
• SOBCI! A to je dobře! Roky a roky si buduju sebevědomí a sebehodnotu. Kapku to pořád vázne, ale zlepšuji se. Uklízím výhradně pro sebe a svoji radost a pohodu. Taky si nastavuji vlastní laťku toho, jak vypadá uklizený domov. To mi občas kazí perfekcionismus a závist. Závist? Ano, i na stará kolena umím závidět naklizenou domácnost. Umím ale tuhle nehezkou vlastnost obrátit v dobré. Hecnu se a jdu uklízet, abych se přiblížila svému vzoru.
• USLZENÉ OČI! I ty patří ke zrání. Čím jsem starší, tím víc se dojímám. Bulím nad vším. Brzy přijde chvíle, kdy se večer místo svého obvyklého kochání rozpláču a rozněžním nad čistým dřezem. Mě to ale baví. Řasenku stejně skoro nemůžu používat, tak vybrečím ta léta, kdy jsem se bránila černým cestičkám na tvářích.
• NECHCI NIC! Taky vám stoupá tlak, když vám babička přesně takhle odpoví na dotaz, co by chtěla k narozeninám? Začínám babičky chápat. Jsem ve fázi, kdy po hmotných věcech přestávám toužit. Mám radost z praktických dárků. To už ale docela dlouho. Těší mě jedlé dary! Zkušenější, prosím vás, nenažranost věkem ustoupí? 
• HLEDÁM SI NA VŠEM TO DOBRÉ. Ódu na úklid už jsem taky skládala mnohokrát. A věřím tomu, že každý z nás si na uklízení dovede najít nějaká pozitiva, díky kterým je bude alespoň trochu bavit.

Pořád jste nenašli motivaci a radost? Čtěte a poslouchejte mě! Pomůžu vám!

vaše Veronika