Mládě v domě

Není překvapením, že naše nové štěně je mi teď inspirací úplně ve všem. Na nějaký čas máme celý režim změněný k nepoznání. Proto se s Vámi dnes chci podělit o pár zkušeností, jak udržet domácnost i v časech, kdy nevíte, kolik minut na úklid ještě máte, kdy nastane pravá chvíle na krmení a péči o nového člena rodiny. Já píšu o pejskovi, ale po mnoha rozhovorech s maminkami si myslím, že i jim by mohly moje tipy přijít k duhu.

Zrádný multitasking. Až teď, když běhám mezi dvěma dospělými psy a mrňavou slečnou, jsem zjistila, že dělat pět věcí zároveň není cestou k úspěchu. Vzhledem k tomu, že mládě je časovaná bomba, hrozí, že Vám v jeden okamžik zůstane těch pět věcí nedodělaných. Věnuji se teď vždy důkladně jedné věci a díky tomu se přede mnou nevalí hromada rozpracovaného zmatku. Když je vzhůru Joplin, užívám si jí na 100%, když odpočívá, pracuji nebo odpočívám taky.

Malá sousta. Abych se nezadusila, dávkuji si úklid po menších soustech, než jsem zvyklá. Vím, že etapa spánku nemusí být vůbec dlouhá, a proto jsem si všechny své plány nakrájela na malé kousky. Co jsem běžně zvládala na jeden zátah, je teď rozděleno na dva až tři menší oddíly. Vysaju v horním patře, věnuji se maličké, až usne, vysaju zbytek. Stejně tak vytírám.

Priority. Číslo jedna je teď samozřejmě ten malý tvoreček, ale stejnou příčku jsem dala i sobě. Pokud budu utahaná, vystresovaná a protivná já, nemůžu po Joplin chtít, aby byla happy. I když se mnou její roztomilost pěkně cloumá, úklid se u mě drží stále velmi vysoko. Pro mou pohodu je pěkné prostředí nezbytné. Jen teď plánuji ještě důkladněji, co je potřeba udělat hned, co chvilku počká a co už je jen můj Monk v hlavě.

Nejsem chuděrka. Ano, vstávám ke štěněti v noci, přes den každou chvilku běhám venčit, i když je hnusně, u kávy si moc neposedím, ale s tímto scénářem jsem počítala, a přesto jsem do nového přírůstku šla. A dobrovolně. Proto si nestěžuji a snažím se brát vše s humorem. I když ráno vypadám jako zasloužilá sedmdesátnice :-)

Nic netrvá věčně. A když na mě přece jen útočí splín, že nic nestíhám, jen lítám jako hadr na holi kolem mrněte, připomenu si, jak rychle vyroste. Brzo nebude potřebovat tolik mojí pozornosti a já už teď vím, že se mi bude po téhle legraci stýskat.

Maminky lidských mláďátek, vidíte se v tom taky?

Veronika