Moje první krůčky

25.08.2019

Kde se ve mně vzala láska k uklízení? Odpověď na tuto otázku stále marně hledám, ale musí být zakořeněná velmi hluboko. Uvědomila jsem si, že ke své profesi spěju už od útlého dětství.

Narodila jsem se v temných dobách, kdy se maminky nemohly scházet v baby friendly kavárnách a s mléčným knírem od latté hlasitě umravňovat své stejně hlasité ratolesti. Naše maminky se scházely doma a nám dětem byl vyhrazen dětský pokoj. Nejlépe se zavřenými dveřmi. A za dveřmi pokojů, které obývali chlapci, se nejspíš rozbujela moje pořádkumilovnost. Asi mě nebavilo jezdit s autíčky, a mlátit Jiříka do hlavy bagrem, též nebyl můj styl. Mě zajímalo to, jak jeho pokoj vypadá, když jsou hračky na svých místech. Několikrát jsem pokoje kamarádům opravdu uklidila. Pochvala nás obvykle neminula a maminky byly spokojené i bez kníra, protože tenkrát měly k dispozici jen ,,turka". Už jako takhle malé mi vrtalo hlavou, proč se stav pokoje vždy vrátil k původní katastrofě. Proč si ty děti neuměly pořádek udržet? To se jim líbilo bydlet v hromadách hraček?

Já se sestrou jsem byla vedena k pořádku. Brzy jsem s chutí převzala vládu nad organizací úklidu našeho pokoje. Byl šikovně zařízen tak, že šel pomyslnou čarou rozdělit na spravedlivé poloviny. Sestra si nechala diktovat z velké části i systém úklidu na své půlce a na ,,společné prostory" jsem zhotovila rozpis inspirovaný chodbami paneláků. A uklízet jsme vskutku měly co! Rodiče nám pokojík vybavili hypermoderním papírovým nábytkem. To, že moc nedržel pohromadě, je vedlejší. Z hlediska úklidu byly zásadní dvě věci. Neexistovaly uzavřené skříňky, takže každý nesoulad byl okamžitě vidět. Druhým háčkem byla bílá barva poliček... Tento nábytek mě ovlivnil do konce života. Miluji své uzavřené skříňky a neholduji poličkám, protože velmi dobře vím, jak se na ně práší.

V pubertě můj zájem o úklid poněkud ochladl. Moje pravé já se vynořovalo jen v záblescích. Především v časech nudy. Největší záblesk a nuda byly tři týdny úporného kašle. Stihla jsem za tu dobu doma přerovnat všechny knihovny a sepsat jednotlivé tituly na číslovaný seznam. I roky po té jsem byla schopná se díky seznamu v knihovně rychle orientovat.

A jací jste byli jako děti Vy? Mydlili jste se raději bagrem po hlavě nebo jste uklízeli cizí pokoje jako pošahaná Verunka?