Můj psí život

Dovolím si dnes trochu odbočit od tématu uklízení, i když i k němu se dostaneme. Protože se nám ve čtvrtek rozšířila smečka, jsem plná dojmů, radosti a vzpomínám na všechny své pejsky. Mám pocit, že jsem po psovi toužila, sotva jsem toužit uměla. Asi ve třech letech jsem už byla tak uzoufaná, že jsem si psa musela pořídit sama!

• A tak se ,,narodil" Bezik. Můj imaginární kámoš. Babička měla strach o moje duševní zdraví a asi se za mě musela občas stydět. Dokázala jsem zastavit uprostřed přechodu a napomínat neviditelného psa, aby šel. Jsem pamětnice minulého režimu a front s ním spojených. Jedno takové čekání v masně jsem babičce pěkně okořenila. Ztichlý obchod, všichni napjatí, co na ně zbyde a do toho mrňavá holka začne hubovat psovi, co tam dělá, že měl čekat venku. Přesně si vybavuji, jak mi to v hlavě vzniklo. Bezika přivábila vůně masa :-) Rodina trpěla a čekala, že Bezik sám odejde, ale byl vytrvalý, tak mi raději k Vánocům nadělili plyšáka, aby se nemuseli stydět tak moc.
• Moje prosby byly dlouho nevyslyšeny. Bylo mi asi dvanáct a probíhal další z rozhovorů  o psovi. Mamka tenkrát řekla, že nikdy psa nedostanu, protože bych na něj kašlala. V tu chvíli se mi zhroutil svět. Za týden nám ráno řekla, že si odpoledne musíme promluvit. Jak já jsem celý den ve škole zpytovala svědomí a bála se, co bude za průšvih! Ale stal se zázrak! Mamka nám oznámila, že zítra jede pro štěně. Prvně v životě jsem brečela radostí! Dustyho jsem milovala celým srdcem a trávila s ním veškerý volný čas. Dokonce jsem se s ním i přestěhovala do prvního samostatného bytu. A cítila jsem se jako ostřílená hospodyně, protože jsem zvládala mít naklizenou garsonku, i když v ní s námi bydlel jezevčík.
• Mamce se ale po pejskovi stýskalo, tak si pořídila malého voříška Rudu. Rudík byl ale srdcem pořádný drsňák a mamka trochu nezvládla jeho výchovu. Navíc jsme se s manželem a jezevčíkem zrovna přestěhovali do domku se zahradou, a tak slovo dalo slovo a Ruda začal bydlet u nás. Dmula jsem se pýchou, že mám uklizeno v domě i se dvěma psy :-)
• Odchody našich čtyřnohých parťáků jsou bohužel nevyhnutelné, a i když bylo Dustymu skoro 16 let, byla to pro mě velká rána. Můj první pes, můj zpovědník, který znal všechny moje pubertální hříchy a vyslechl všechna moje trápení... Ruda nám zůstal, ale jedno místo bylo prázdné a já jsem se moc trápila. Díky nepoučenosti jsem se vrhla do hledání pejska na zahradu, papíry nepotřebujeme, hlavně ať je hned a nejlépe zdarma... Objevila jsem v okolí jen jednu nabídku, jeli jsme se jen podívat a přivezli si Arnošta. Hodně nás naučil, protože byl bázlivý a opravdu neposlušný. Díky němu jsme se dostali na cvičák. Nějaký čas opravdu bydlel na zahradě, ale litovala jsem ho, a tak zase skončil v baráku :-) Velký a malý pes a dům stále uklizený, fakt jsem se cítila dobře, ale občas už jsem nedokonalost objevila. Začala jsem si taky uvědomovat, že mám sice opravdu ráda pořádek, ale psy víc, a tak se vzdám dokonalosti.
• Další ztráta nás zasáhla dost nepřipravené, Rudíka jsme oplakali, ale věděli jsme, že u jednoho psa už nezůstaneme. Díky cvičáku jsme poznali belgické ovčáky a manžel se do nich zamiloval. Jakmile naše vybraná chovatelská stanice oznámila krytí, hlásili jsme se o štěně. Dočkali jsme se Fausta a tím se kompletně změnil náš život. Naučili jsme se se psy úplně jinak pracovat a zjistili, že jsou i takoví, kteří pro Vás udělají první poslední. Díky obrovské trpělivosti paní chovatelky jsme si z Fausta vychovali perfektního parťáka, kterého baví cvičení a nezkazí žádnou legraci. Doma je ale gaučák a nepáchá žádné škody. Musím říct, že úklid se dvěma velkými psy už má docela grády, ale stále je možné obstát a žít v čistotě.
  
• Faust si mě omotal kolem prstu a brzy jsem věděla, že můj další pes bude rozhodně taky belgický ovčák, samozřejmě, nejsem blázen, počkám, až s námi nebude Arnošt. Tři psy bych nezvládla. Pak se ale začala dít jedna náhoda za druhou. Seznámila jsem se se svou nejspřízněnější známou duší, která vlastní fenku belgického ovčáka. Akinku jsem měla možnost poznat hodně blízce a občas ji mít i chvíli na hlídání. Panečku! Fenka za člověka položí i život, pokud mu to udělá radost. Dobře, můj další ,,kus" bude fena. Jednou... Popojedem a jsme letos na jaře. Méně aktivit, více času a moje hyperativní část si řekla, že zvládne tři psy už v dohledné době. Nechtěla jsem spěchat, ale... Další náhodou se v ,,naší" chovatelské stanici uskutečnilo spojení jako ze sna. MUSÍM mít štěně!
• A tak nám ve čtvrtek přibyla Joplin. Omotanou mě má už od prvního setkání a motá si mě úspěšně dál. Zatím je to opravdu fičák! Snažíme se jí věnovat maximálně a probíhá velké seznamování a spousta návštěv. Sotva teď stíhám rutiny, ale vím, že se brzy sžijeme, nastolíme režim a já se zase vrátím k uklízení :-) Je to výzva! Bude náš dům v pořádku i se třemi psy?