Nekonečný domov

Úklid miluji už celé věky, ale bývala to láska dost křečovitá. Všechno muselo být neustále nablýskané a každý, kdo mi doma zanechal otisk prstu, se stal okamžitě mým nepřítelem. Od této upjatosti jsem ušla velký kus cesty. Jak by řekla moje moudrá sestra, jsem zhruba ve stádiu ,,Tahle domácnost to skousne." Vím, že společnost milých lidí stojí i za chvilku úklidu po jejich návštěvě a nějaký drobek už mě nemůže rozhodit. To, že je úklid nekonečný příběh, mi došlo poměrně brzo, smíření mi taky netrvalo dlouho, ale teprve v posledních letech přicházím na to, že bez stresu a rozčilování mi je uklízení ještě milejší. Neraduji se z jaderného výbuchu v našem domě, ale provozní nepořádek mi kupodivu dokáže udělat radost. Fakt! Když se vrátím unavená z práce a čeká mě dobrá (vynikající!) večeře od mého muže, rozhodně mě nenapadne, abych ho kárala za pár skvrn na sporáku. Vychutnám si jídlo a nabitá novou energií kuchyni s radostí uklidím. Pohled na zacákanou koupelnu mi už dávno nevhání slzy do očí, vůbec! Připomíná mi, že jsem měla možnost si dopřát sprchu, nebo dokonce koupel. Proto ráda omyju vanu, nablýskám baterie a vím, že zítra si zase užiju úžasný pocit, kdy vstoupím do čisťounké koupelny. Co si budeme dlouze vykládat, pomůže nám k něčemu, když budeme s hadrem v ruce brblat a nadávat? Otře za nás špatná nálada prach? Ani náhodou, tak proč si i tyhle činnosti neužít a nevychutnat? Když je úklid nekonečný seriál, pojďme si napsat scénář, který nás bude bavit a dělat nám radost. V tomhle umění už se považuji za pokročilou, ba i machra. Co mi ale dává trochu zabrat, je to, že i vytváření domova nikdy nemá konce. Dlouho jsem žila v omylu, že jednoho dne všechno dokončíme, někde něco klapne a bude hotovo. Nedávno mi došlo, že klapnutí se nedočkám. Chvilku mi bylo smutno, ale pomalu mi dochází, že i to je výhra a výzva! Přetvářet domov podle aktuální situace, naladění i potřeb různých členů domácnosti. Už nepanikařím, že nemáme dodělanou předsíň, kuchyň a ložnice na mě nepůsobí dostatečně útulně. Začínám si užívat právě ten neustálý proces  tvorby a změn. Těším se, až si vyberu nový přehoz přes postel a vymaluji novou barvou, která bude naprosto dokonale hygge, i když vím, že za pár let vše může být jinak a zase budu obměňovat. Nejsem v křeči a docela se mi daří nechat věci plynout. A řeknu Vám, občas vyplyne něco, co byste nikdy nevymysleli.

Proto vyhlašuji únor měsícem nekonečného příběhu, který nás ale může naplňovat, i když nevidíme cíl. Na sociálních sítích si budeme každý den povídat o úklidovém kolotoči i budování domovů.

Těším se na živé diskuze s Vámi.

Vaše Veronika