Óda na starost

Nechci se litovat, nechci se ještě příliš radovat, ale vypadá to, že se letošní nemilé období začíná obracet k lepšímu. Tentokrát to bylo spíš ono pověstné stokrát nic, co umořilo můj optimismus a za vydatné pomoci covidu mi vysálo energii ze žil. Vím, že si žiju krásně, že spousta lidí trpí mnohem a mnohem víc, ale neměla jsem sílu si to uvědomovat a radovat se ze života. Naštěstí mě to ale štvalo natolik, že jsem řekla dost a začala na sobě pracovat. Zdá se, že první výsledky se už ukazují. Zase si uvědomuji, že trocha nepohodlí a ,,smůly" je asi taky potřeba, abychom si dokázali vážit toho všeho dobrého. 

Bez mráčku Jsem milovnice slunce a tepla. I díky posledním krásným dnům svítá i v mojí hlavě, ale je mi jasné, že i déšť je potřeba. Pro přírodu i pro mě, abych další sluneční paprsky vítala s větší radostí, abych je uměla využít. Konečně začínám chápat, že zahradničení a výlety v takových dnech musí mít přednost. Žehlička neuteče, ale za propršených dnů si budu těžko vychutnávat túru s úsměvem.

V kuchyni Nejsem ještě tak daleko, abych uměla mýt nádobí s vděkem za to, že jsme měli co do úst. Na takového zenového mistra si hrát nebudu, i když za všechny dobroty vděčná jsem a jídlo zásadně nevyhazujeme. Mytí nádobí jsem si v horších časech oblíbila jako zvláštní druh terapie. Nejsem si jistá, proč mě tolik uklidňuje. Asi proto, že to není velká námaha a výsledky jsou rychle vidět.  Tento týden jsem dvakrát dorazila domů do kuchyně, kde to trochu ,,bouchlo". Manžel vařil a ještě nestihnul zlikvidovat následky. Velmi jsem se divila, když jsem viděla sama sebe, jak neskuhrám a nenadávám, ale v klidu se vrhám ke dřezu a děkuji svému muži za obědy. Přiznávám, že občas umím být protivná, i když mám navařeno, ale kuchyň není uklizená podle mých měřítek. Že bych se naučila být nad věcí a uvědomit si, že radši uklidím kuchyň, než abych stála u plotny? Kéž by!

Uklizeno Víte, co je pro mě v práci nejtěžší? Když si odmyslím pár chvilek, kdy jsem opravdu musela hodně zabrat, aby se mi povedlo někde uklidit, je pro mě opravdu těžké uklízet u ,,vzorňáků". Musím ,,hledat" detaily a malinké nedokonalosti, aby bylo vůbec vidět, že jsem v domácnosti byla a uklízela. Díky tomu jsem si uvědomila, že trocha nepořádku nemusí být vždycky úplně na škodu. Když nepřeroste přes hlavu, vidíme proměnu před úklidem a po úklidu. Testuji to poslední dobou i u nás doma. Ne, že bych byla někdy paní dokonalá, ale teď se mi to občas trochu vymklo. Naštěstí jen na malou chvíli, a tak náprava nebyla moc náročná a já se radovala snad víc než obvykle. 

Kolovrátek Na blogu a sociálních sítích sice často opakuji základní pravidla a principy údržby pořádku. Sama je dokonce i dost důsledně dodržuji, ale za běžné situace si málo uvědomuji, jak jsou tyhle zásady užitečné. Teprve, když moje vnitřní baterka svítí červeně a chystá se spustit alarm a úsporný režim, vidím, kolik drobností dělám a jak moc mi pomáhají. Vracet věci na svá místa, to je zvyk hodný blahořečení! Nenechat nepořádek zajít tak daleko, aby úklid trval spoustu času a ubral spoustu sil, tomu říkám life hack! Dovedu si živě představit sama sebe, jak sedím na podlaze ve špinavé koupelně a bulím jako želva, že je to hnus, ale kde vzít síly na drhnutí, když sotva lezu... Vidím se, jak pláču nad lepkavou podlahou, kterou už jen tak nějaké přejetí mopem nespasí... Místo toho stačí každý večer (ne 100%) pár minut mopu věnovat a hrůzné situaci tak předejít. 

Všechno zlé... Nechci dnes článek uzavírat otřepanou frází a nebudu ani tvrdit, že sama dokážu ve všem zlém vidět hned to dobré, co mi moje průšvihy a trampoty přinesou. Na vlastní kůži jsem se  už mnohokrát přesvědčila, že to ale platí, že se minimálně ponaučím. Je ale pořád pár věcí, kde přínosy přes smutek nevidím. Třeba ještě nevím, co dobrého nám přinese Faustův vylomený zub, se kterým zítra pofrčíme k veterinářce místo prvního společně stráveného volného dne od Velikonoc. 

Držte mi pěsti, ať na to dobré přicházím častěji.

vaše Veronika