Rozjezdy bez hvězdy

Na konec roku 2022 jsem se těšila minimálně měsíc. Mám pocit, že dvojkový rok nebyl zrovna povedený. Celou smečku pronásledovaly neduhy. Sice nic závažného, ale marodili jsme mnohem častěji, než je u nás zvykem. Situace v okolním světě taky nebyla a není růžová, tak honem se dvojkami pryč a začneme znovu, hezky lichým letopočtem 2023. 

Co s načatým rokem? Věděla jsem, že s energií, která se ve mně vždycky se začátkem ledna probudí, musím zacházet chytře. V roce 2021 jsem vystartovala jako raketa a v červnu jsem byla vyhořelá a vyřízená. Minulý rok jsem začala nemocí a únava a lenost se se mnou táhly snad do srpna. Letos to zkusím jinak, v klidu.

Přání? Předsevzetí? Nejsem úplně imunní a nedokážu si říct, že nebudu nic předem plánovat, žádná předsevzetí a sny, které bych si chtěla letos splnit. Samozřejmě se mi v hlavě začaly rojit jako divoké včely. A některá přání si vyloženě protiřečila. Jsem už blázen? Možná trochu, ale jednu výhodu ta protichůdná přání mají. Když se nesplní jedno, splní se druhé. Doufám. Během posledních let jsem se naučila být odolná vůči všem předsevzetím a velkým výzvám, které se touhle dobou valí ze sociálních sítí. Už se do ničeho velkého na začátku roku neupisuji. Jsem potom moc zklamaná, když se mi výzva nedaří plnit. Ještě mám v živé paměti, jak jsem se rozhodla uběhnout 1200 kilometrů za rok. Sice se mi to povedlo, ale často scházela radost. I díky loňským zdravotním komplikacím jsem se naučila vážit si každého kilometru, který se nám podaří uběhnout. Cvičící výzvy obcházím velkým obloukem. Cvičení doma mi leze krkem. Zvládám celkem často pár dřepů a sedů lehů, ale představa, že se na podložce lopotím půl hodiny dvakrát týdně, mi nahání husí kůži. Pro mě je příjemný pohyb venku. Když nejde běžet, alespoň jdu. Ohledně zlepšení jídelníčku toho je vidět taky hodně, ale zase na to jdu po svém. Vím, že když si něco zakážu a brutálně omezím, má to opačný efekt. Vydržím možná dva týdny a potom se cpu zakázanými dorty jako nezřízená. Už během minulého roku jsem o něco omezila sladké, protože to jsem jedla opravdu hodně, zbytečně hodně. Nikdy nepřestanu, to vím dávno, miluji sladkosti a zatím není žádný závažný důvod, proč bych se jich měla vzdát úplně. Běžný jídelníček máme s manželem celkem vyvedený, pracujeme na něm už několik let, tak nevidím důvod k radikálním změnám.

,,Kam posuneš podnikání?" Tenhle hlásek se ozýval koncem roku skoro denně. Kurzům už jsem nový kabátek dala. Podcasty jsem začala nahrávat už vloni a vypadá to, že budu pokračovat. Naučím se spíš nové technické dovednosti. Témata a nápady přichází celkem samy. Blog bude pokračovat, ten mám moc ráda, psaní je můj relax. V práci je vždycky co zlepšovat. Letos nechci velké změny, chci se soustředit na to, abych byla pečlivá, empatická a zdravá. Větší ambice nemám, nabírat nové zakázky mi kapacity neumožňují, tak se budu ,,mazlit" s tím, co mám. V hlavě nosím jednu novinku, která nezáleží jenom na mně a byla by pro mě velmi osvěžující změnou, tak uvidíme. Své nezávislosti se vzdávat nehodlám, tu jsem si zamilovala. Rozvrh mám přizpůsobený smečce a tomu, co jsem schopná fyzicky zvládnout, z práce mám obrovskou radost a baví mě, proč to tedy měnit?

Co jsem si vymyslela pro svůj domov? V úklidu a údržbě pořádku u nás doma se cítím celkem pevná v kramflecích. Velkou radost mi udělalo, že jsem stihla s účastnicemi kurzu jeden důkladný úklid. Na podzim jsme část domu i vymalovali. V tomto roce bych se zase moc ráda přidala k jednomu z ,,velkých kurzů". Hlavně ale chci uklízet pro sebe a pro svou radost. Tak mi to totiž jde nejlíp. Když uklízím jen proto, že ,,musím", že je pátek, že jsem si úklid zapsala do diáře, že přijede návštěva...není to ono. Když uklízím, abych se mohla pokochat, aby nám to tady vonělo a bylo nám doma hezky, je to koncert a nabíjí mě to novou energií. Na Nový rok mě cosi osvítilo a napadlo mě celoroční společné čištění dřezů. Mám radost, jak se zapojujete, motivujete i mě! Nejde mi o to, abychom se staly otrokyněmi houbičky na nádobí, ale abychom si uvědomily, že je to jen chvilinka a že nám ušetří spoustu práce a starostí.  Je mi jasné, že to nevyjde každý den po celý rok. Ano, já jsem už tak navyklá, že dřez opravdu nevynechávám. Nemyju ho jenom, když nejsme doma. Stát se ale může cokoli, to chápu. V našem společném úsilí mi vlastně nejde o to, abychom na krev dosáhly 365 dnů s omytým dřezem, ale o to, abychom si na konci roku mohly říct, že jsme dřez omyly každý den, kdy to bylo možné. 

Domov není jen o uklízení. Hlavně my ženy často rády dekorujeme a zdobíme. Tady se hodlám držet zásady méně je více a dopřát si raději kvalitu než kvantitu. Kupovat vždy to, o čem vím, že využiju. Nákup si vždy rozmyslet, aby mě dekorace po měsíci neomrzela.

A co jste si naplánovali pro letošek vy?

vaše Veronika