Se zimou v koncích

Mnohokrát už jsem přiznala, že zimu prostě nemám ráda. Zvláštní je, že její tíha na mě padne obvykle ve chvíli, kdy už jaro visí ve vzduchu. V okamžiku, kdy už sprintujeme ze zasněžených plání mezi bledule, stává se ze mě vyždímaný hadr. Každým rokem nacházím nové metody, jak se tímto obdobím nikoho prokousat co nejméně bolestivě. Co mi pomáhá letos a jaký styl uklízení volím, když mi dochází síly? 

Odpočinek Narodila jsem se hyperaktivní, ale měla jsem kliku, že jsem nedostala diagnózu a léčbu :-) Proto netrpím na únavu a energie mívám na rozdávání. Na závěr zimy to ale často padne i na mě. Jak já bývám vždycky zaskočená! Neznám se pomalou, utahanou, ufňukanou a bez chuti do čehokoli. Dlouho jsem si své předjarní splíny vyčítala a snažila se je ignorovat, ale moc to nefungovalo. Proto jsem se konečně naučila na chvilku zabrzdit a trochu víc odpočívat. Stanovuji si své cíle podle aktuálního rozpoložení a raději laťku nasazuji velmi nízko, abych nebyla zklamaná, že jsem zase něco nezvládla. Neexistuje malá práce. I rutiny v podobě umytí nádobí a vany stojí za pochvalu!

Práce Můj velkopodnik je splněný sen, ale v šedivém ránu na to občas zapomínám,  proto si v posledních zimních dnech opakuji: ,, Jsem za každou zákaznici nesmírně vděčná, vždyť před dvěma lety jsem ještě netušila, jestli se mi podaří živnost založit a rozjet a teď hlásím plný stav a volné termíny v červenci." A opravdu to zabírá. Energie se rozproudí a já hned pracuji mnohem radostněji. Tak, jak jsem zvyklá.

Domov Na přelomu roku do mě obvykle vjede démon a já provádím jarní úklid. Když jaro klepe na dveře, jsem schlíplá jako slepice a na velký úklid nemám ani pomyšlení. Údržba pořádku mi jde už automaticky a ani v těch nejsmutnějších dnech mi nepřipadá, že by mě ochuzovala o energii. Velký úklid na chvilku pověsím na hřebík a dopřeju si luxus výběru aktivit podle chuti. Jednou ,,mazlím" kytky, jindy ráda otřu prach. Další den se na chvíli ukáže sluníčko a zvládnu nablýskat povrch kuchyně...Protože se snažím uklízet opravdu celoročně, nic tady na mě vyloženě nekřičí, tak jsem na sebe hodná a do ničeho se nenutím. Kupodivu tak zvládnu více práce, než kdybych si stanovovala ,,drsné" úkoly.

Životabudiče a malé radosti jsou teď naprostou nezbytností.  U mě zaručeně fungují sladkosti a káva! Vím, jsou to neřesti, ale tolik prospívají mojí náladě. Kávu ale nepiju bezhlavě jako nějakou živou vodu. Myslím, že mi ani tolik nejde o kofein jako o rituál. Brzo ráno a podvečer si sedneme ke kávě s manželem a máme chvilku na povídání, plánování, hodnocení dne. Občas se mi poštěstí pauza na kávu po obědě. Těch deset minut si vychutnávám plnými doušky! Dalším pomocníkem jsou vůně. Mají na mě čím dál větší vliv, a proto jsem při jejich výběru pečlivá a mám doma různé alternativy, abych si mohla vonět podle nálady. K provonění domova jsem se naučila používat kadidla a vykuřovací směsi. Zní to čarodějnicky, ale řeknu Vám, klidně budu nazývána Saxánou a hůř, ale své nové voňavé závislosti se nevzdám! 

Vzduch! Procházky a běhání už neodmyslitelně patří k mému životu a tento zvyk s ročními obdobími neměním. Venku trávím dost času celoročně. Jakmile je ale ve vzduchu aspoň malinko cítit svěžest jara, dostává pohyb venku úplně jiný náboj. I doma najednou MUSÍM otevírat okna, i když máme rekuperaci. Jaro ve vzduchu je jedna z nejsilnějších zbraní na únavu a splíny.

Jak snášíte tohle přechodné období Vy? Jste nabití blížícím se jarem, nebo Vás ještě trochu trápí zima a její chmury?

Vaše Veronika