Stojí to za řeč!

Musím přiznat, že letos jsem si sáhla na dno svých zásob energie, o kterých jsem byla přesvědčená, že jsou bezedné. A řeknu vám, byl to dopad hezky na pusu! Věřím, že se zase vyšplhám zpět na výsluní a budu zase tou hyperaktivní ženskou, ale teď se hrabu a plácám, jak jen se dá. Protože jsem ale pořád nezmar, i na téhle zapeklité situaci se snažím najít něco dobrého. Konečně si totiž uvědomuji, že každá prkotina, kterou denně dělám, má svůj význam a pomáhá mi v údržbě pořádku a pohody doma. Ještě dlouho asi neřeknu: ,,To nestojí ani za řeč." Stojí, protože mi i běžné omytí nádobí občas připadá jako maraton.

Zkuste se na své všední dny podívat novýma očima. Uvědomte si každou drobnost, kterou pro svoji domácnost uděláte a pochvalte se za ni. Zdá se vám to pořád málo? Tak si své denní úkoly zapište. Omýt nádobí 3x, zalít kytky, vyprat, zamést, ustlat, nakoupit, odvézt, přivézt, složit, vrátit na místa... Budete se asi hodně divit, jak dlouhý seznam večer uvidíte. Rázem se budete cítit jako superhrdinové a superhrdinky, budete na sebe zaslouženě pyšní a získáte tak motor do dalších dní.

Zjistili jste, že je váš seznam příliš dlouhý? Že váš výdej energie převyšuje příjem? Já jsem asi na takový dluh nějaký čas fungovala a teď už to nejde. Jsem naštvaná a zklamaná, že nezvládám tolik, kolik jsem byla zvyklá zvládat. Konečně mi ale dochází, že v červených číslech nejde žít pořád a že dokud síly zase nenačerpám, lepší výkony od sebe čekat nemůžu. Proto se snažím vědomě odpočívat, krátit seznam povinností na minimum a být na sebe hodná. Jsem v tom začátečník, moje tryskomyší duše se brání, ale snažím se. Vím, že čím líp si nabiju baterky, tím líp mi zase bude a tím dřív to bude. Neznamená to ale jen válení se v posteli a na gauči. Hodně mi pomáhají i moje výpravy do lesa. Nejde to sice v běžeckém tempu, ale i procházky jsou báječné. Vrhla jsem se i do odpočinkové četby. Velmi se mi osvědčil můj oblíbený zvěrolékař James Herriot. Jeho příběhy hladí po duši, i když občas i slzu uroním.

Hodně jsem se trápila tím, že se nedokážu vzchopit a pustit se do svých oblíbených úklidových hurá akcí, kdy jsem byla schopná celý den pobíhat šťastně po domě a vysmejčit každý koutek. Nad vodou mě drží světlé chvilky, kdy přece jen trochu ožiju a zvládnu i něco nad rámec běžných úkolů. Dnes na procházce mi ale konečně došlo, že opravdu nejsem looser a neschopa. Stačilo si představit, jak by domácnost vypadala, kdybych třeba dva týdny opravdu nic nedělala. S nejvyšší pravděpodobností by to levou zadní dokázal splnit všechno manžel, ale představme si, že by ani manžel nehnul prstem.

PRÁDLO Už po prvním týdnu bez praní máme jako minimalisté velký problém se spodním prádlem a ponožkami. Čistých se nám nedostává. Koše na špinavé prádlo jsou ještě celkem schopné všechno pojmout. Po dvou týdnech naše šatna prakticky zeje prázdnotou. Potkáte mě nejspíš v některých z mých slavnostních šatů, už nemám co jiného na sebe. Spodní prádlo je co? Koše na prádlo vidět nejsou, špinavé oblečení je zcela zasypalo. 

NÁDOBÍ je prvních pár (maximálně asi tři) dnů v pohodě. Potom začínáme pít kávu z hrnků na čaj, následně nám přijdou docela cool i misky. Snídáme už jen balené tyčinky, protože nemáme misky na naši oblíbenou kaši a jogurt se bez lžičky nejí zrovna dobře. V závěru výpadku se snažíme pít kávu z dezertních talířů. Žádná hitparáda. Po 14 dnech mám ideální příležitost vymýt vnitřní prostory linky, protože jsou prázdné. Bohužel se k nim ale přes velehory použitého nádobí nedostanu. Jsem ráda, že si mačetou zajistím cestičku ke dřezu a s radostí se pustím do mytí.

KOUPELNA Přijdou vám dva týdny málo? Moje bujná fantazie dokáže za čtrnáct dní koupelnu přebudovat v hezký chlívek. O typický odér se postarají pohozené fusekle a neměněné ručníky. Do proužky na vaně po takové době bude možno zasít ředkvičky, které ve vlhkém klimatu začnou okamžitě klíčit a v ucpaném umyvadle plují rozkošné lodičky z vlasů a pěna z pasty na zuby. Radost pohledět.

LOŽNICE Takový svinčík jednoho pořádně vyčerpá, viďte. Člověk má chuť se zahrabat do peřin a zkusit to zaspat. Třeba to byl jenom zlý sen... Zahrabat kam? Rozvrtaná, nevětraná postel je taky k pláči.

No nic, jdu si srovnat žebříček priorit. Míň hledět do mobilu, víc do knížky a své rutiny dělat s úsměvem a bez dlouhých prostojů. Díky nim totiž velký úklid klidně počká, až mi bude líp.

vaše Veronika