Úklid? Můj klid!

Nad tématem dnešního článku přemýšlím už hodně dlouho. Moje domněnka se mi už mnohokrát potvrdila a jdu se zeptat i vás, jestli máte stejný názor. Čím dál víc si uvědomuji, jak na mou pohodu, náladu a činorodost působí prostředí, ve kterém žiju. V chaosu a špíně jsem nervózní, unavená a protivná. V uklizeném domově si umím odpočinout, mám spoustu nápadů a chuť vylepšovat. 

V ideálním světě bychom žili v krásně naklizených domovech vybavených do puntíku podle našeho vkusu. Kdo z nás ale žije v ideálních podmínkách? I kompromisy mohou být nakonec útulné a příjemné. Co je důležité a příjemné pro mě?

MOJE UKLIZENO. Protože mám možnost nahlédnout do mnoha domácností, ať už fyzicky nebo prostřednictvím kurzů virtuálně, uvědomuji si, že každý máme jiné představy o tom, co je uklizené. Konečně jsem taky na stará kolena přišla na to, že je to naprosto v pořádku. Taky už vím, že domov bez jediného smítka je dost utopie. Vydrží možná pár minut. Přesto ale má úklid smysl. Pro mě je hodně důležité, vědět, kde co máme. Potřebuji izolepu, jdu a mám ji. Žádné dlouhé pátrání. Mám ráda spíš vzdušné prostory, než spoustu dekorací, i když úplný minimalista taky nejsem. Udržuji v čistotě koupelnu a wc tak, abych se nemusela děsit, co mě tam čeká a jak dlouho mi zase bude trvat drhnutí. Naopak nejsem úplný detailista na ručníky. Nepotřebuji denně čisté. Obvykle je měním dvakrát týdně. Kuchyň udržuji v pořádku vlastně z více důvodů. Jednak opravdu nesnáším namáhavé odstraňování zaschlé špíny a taky do kuchyně nemůžu zavřít dveře. Neumím se povalovat na gauči, když vidím, že kuchyní proběhla malá živelná pohroma. Do ložnice sice dveře zavřu, ale nerada bych večer lezla do zmuchlaných peřin, proto každý den stelu. Volně ložené prádlo po celém domě není nic pro mě :-) Špinavé patří do koše, vyprané do šatny, roznošené má také svoje místo. U nás je dodržování tohoto pravidla velmi jednoduché. Jakmile Faust zahlédne povaleč v podobě oblečení, hlásí nám, že něco není v pořádku, občas nám i onen nepatřičný kousek přinese ukázat. A aby přinesl návštěvě použité trenky? To nechceš! Péče o podlahy není zrovna moje velká vášeň, ale s přibývajícím množstvím psů se z ní stala denní rutina, kterou pomalu přestávám vnímat. Co potřebujete mít v pořádku vy, aby vám bylo doma fajn?

JAK NA TO? Chcete dosáhnout své vlastní uklízecí mety? Chcete mít lépe uklizeno? Není to jednoduché, viďte? Ale jde to! Nehledejte důvody, proč to nejde! Hledejte cestičky, jak se k lepšímu domovu dopracovat. Co vám můžu doporučit? Méně věcí = méně starostí! Zbavte se všeho, co nepotřebujete! Může to být běh na dlouhou trať, ale stojí za to. Mít věcí tak akorát, aby nám nic zásadního nechybělo, ale abychom vše měli kam uložit, to je minimálně polovina úspěchu. Uklízejte raději častěji a po menších soustech. Výsledek sice nebude tak wooow a okamžitý, ale udržitelnější. Nebuďte na to sami! S údržbou pořádku může pomoci téměř každý člen domácnosti. A když na to nepůjdete po zlém, nebudou se ani moc vzpírat. Potřebujete motivaci? Čtěte knížky, blogy (mimochodem, Uklízejte s grácií můžu vřele doporučit :-), zapojte se do různých skupin na Facebooku. Myslím, že jich je dost na to, aby si každý vybral tu, která sedí jeho stylu. Poslední rada není zadarmo, ale může se hodit. Mít paní na úklid není ostuda a věřte, není to ani výsada horních deseti tisíc. Někdy stačí jen její drobná pomoc a výsledky jsou úplně zázračné. Paní umyje podlahy a koupelny a vy máte o to víc času na třídění věcí a najednou se vaše domácnost posune na úplně jinou příčku. Až budete mít věci pod kontrolou, zbyde vám zase čas na vlastní úklid a můžete se s paní na úklid rozloučit. Ona se neurazí, pochopí, že už pomohla a je čas, pomoci jinde.

KRÁSNO je ještě rozmanitější než to, jak potřebujeme mít vysoko úklidovou laťku. Proč volím nejčastěji jednoduchost a neholduji divokým barvám? Protože nejsem žádný expert na design a nerada bych si z domu vytvořila kýčovitou všehochuť. Obdivuji všechny, kteří mají design v krvi. Jste na tom podobně jako já? Možná vám pomůže pár tipů, jak se vyvarovat zklamání. Základní vybavení domu jsem vybírala opravdu ve velmi neutrálních barvách bez výrazného zdobení. Dokonce se mě při navrhování koupelny ptali, jestli jsem na něco nezapomněla. V mých požadavcích nebyla jediná listela, obklady ve dvou odstínech a jednotná dlažba. Pro někoho možná nuda, pro mě sázka na jistotu. Poslední dobou se občas i odvážu a pouštím se i do dekorací, které bych sama sobě ještě nedávno nepřisoudila. Snažím se ale pořád myslet na zadní vrátka. Čím větší výstřednost, tím snadnější musí být její případná likvidace. Často píšu, že ráda podporuji lokální tvorbu a malé podnikatele. To platí. Chápu i to, že ceny jejich výrobků nemůžou konkurovat velkým řetězcům. Pokud jsem si jistá, že vybranou dekoraci budu mít ráda dostatečně dlouho, ráda ji koupím kvalitnější i za vyšší cenu. Přiznávám ale, že někdy vítězí cena. Třeba deky si za x tisíc z ovčí vlny nekoupím, i když se mi moc líbí. Uznejte ale, že na to, aby je využívali psi, je jich škoda... Proč bych ale měla mít plastové prostírání za ,,tři pětky", když vím, že mi hezké a kvalitní vydrží dělat radost dlouho? 

AHA!! Při svém zkoumání toho, jak na mě působí můj životní prostor, jsem zjistila ještě jednu zajímavost. Čím je mi hůř, tím zarputileji lpím na uklizeném, tím více prahnu po dokonalosti a nejsem schopná kompromisů. Ale tento hon za tip top domácností mi moc radosti nepřináší. Naopak, když jsem v dobré náladě, nikde na obzoru ani mráček, všude veselo, nejsem tolik upjatá a uklízí se mi mnohem líp. 

Působí na vás váš domov nebo vám je vlastně fuk, kde přespíte a najíte se?

vaše Veronika