Veselé historky z uklízení

Než jsem vyrazila pro živnostenský list, plánovala jsem a přemýšlela, co vše můžu zákazníkům nabídnout. Pečlivost, dochvilnost, diskrétnost, osobní přístup, ... Že se se mnou ale i zasmějí, to v mých grafech a tabulkách nebylo. Ale trapasy se stávají snad každému. Co letos potkalo jednu potrhlou uklízečku?

• RATLÍK Na svůj prvovýstup na lešení nezapomenu nejen já, ale ani všichni přítomní. Nejdřív mě div nemuseli křísit, když jsem onu neskutečně vysokou (asi 3 metry) konstrukci spatřila. Jsem pánům vděčná za praktické rady, jak na to, díky kterým jsem nahoru vylezla celkem důstojně a správnou cestou. Také jim musím poděkovat, že celé odpoledne vydrželi poslouchat má provolání hrůzy a řinčení lešení, které se se mnou třáslo jako zmrzlý psík. Myslím, že díky mně omládli o pěkných pár let. Průběžně mě chodili pozorovat a o smích nebyla nouze. Zvlášť zábavné bylo, když mě na té obludě převáželi k dalšímu oknu.
• Z PLNÝCH PLIC K práci si ráda pouštím do sluchátek nejen audioknihy. Celkem spravedlivě je střídám s hudbou, která mě často strhne i ke zpěvu. Co si budeme povídat, moje produkce není nic, co byste chtěli slýchat z rádií. Je to běs, je to běs! O samotě si ale brouknu ráda. Že jsem jediný člověk v domě, jsem si nedávno myslela špatně. Mám neodbytný pocit, že moje sóla byla toho dne extra výživná. Až do chvíle, kdy se ve dveřích objevil pán domu. Krve by se ve mně nedořezal! Nejen díky leknutí, protože jsem ho pochopitelně přes řvoucí muziku neslyšela přicházet, ale v setině vteřiny jsem si uvědomila, co vše mohl slyšet. Taktně zapíral a předstíral hluchotu.
• DÁMA NA ÚROVNI Nejčerstvější zážitek. Při mytí oken mě zastihla vánice, což by nebyl takový problém, kdybych zrovna nemyla okna venku. Okna byla dobře dostupná z nízkých schůdků, ale musela jsem ven. Takže jsem byla trochu promočená a čekal mě ještě úklid domu. Nevadí, jsem vybavená. Mokré tepláky dolů, zůstaly mi ještě stylové malinové ,,kamaše". V domě bylo příjemně teplo, práce šla od ruky. Zbývalo vytřít obývací místnost a zamířit k domovu. V takto samolibě spokojeném rozpoložení mě zastihl majitel domku. S úsměvem číslo pět jsem mu líčila, co vše jsem stihla a chválila dům. Nezapomněla jsem požádat o povolení zveřejnění fotek na blogu. Sympatický muž se též velmi usmíval a s fotkami bez váhání souhlasil. Jak by taky ne, když jsem v tu chvíli vypadala jako chuďátko zachráněné od popelnic! Rozcuchaná, beze stopy líčidel a v postavě lichotících kamaších! Předsevzetí mám jasné. Konečně si pořídím ty pěkné, dámské montérky s laclem.

Přeji Vám šťastné a veselé Vánoce i za cenu toho, že se zasmějete sami sobě.

Vaše Veronika