Pilně pokračujeme se zpracováváním naší anonymní ankety. Tentokrát jsme se pověnovaly lidským překážkám v úklidu. Ve Vašich odpovědích jste často zmiňovaly děti a muže. Dá se něco vylepšit? Vždycky!
Moc vám s paní Lenkou děkujeme za vaše odpovědi v první anketě Anonymních uklízeček. Odpovědi jsme pečlivě zpracovaly (děkuji, Leni!) a postupně budou vycházet články na témata, která se ve vašich ,,překážkách" objevovala nejvíce.
Suchý únor z pohledu omezení nákupů mě nadchnul. Hned mi bylo jasné, že se zapojím. Jenže co mám vlastně omezit? Radost si nákupy už nějakou dobu nedělám, ale ne vždy to tak bylo.
O rutinách jsem už toho napsala spoustu. Ale až teď jsem vše sepsala do detailu i s ,,návodem k použití".
Moc děkuji za všechny odezvy na epizodu a zároveň i program Suchý únor 2024. Těší mě, že se zapojíte. Celý leden poctivě trénuji a zatím se daří. Přemýšlela jsem, jak si plnění výzvy usnadnit, jak to usnadnit i vám. A řešení jsem samozřejmě měla celou dobu pod nosem. Můj deník minimalisty! Co do něj píšu?
Nový rok přináší na blog nový projekt. Nazvala jsem ho Anonymní uklízečky. Připojí se v něm ke mně jedna čerstvě závislá uklízečka. Pro zachování anonymity jí říkejme paní Lenka. Budeme s vámi sdílet strasti a slasti uklízení. Začínáme vzájemnými rozhovory. Každá jsme vymyslely tři otázky.
Pít? O alkoholu vánoční článek opravdu nebude, ale srovnání kocoviny a stavu spousty lidí po vánočních přípravách se vyloženě nabízí. Přiznejme si, kdo patří mezi šťastlivce, kterým se kocovina vyhnula obloukem? Nebo snad mezi moudré, kteří kocovinu nikdy nedopustili? Já bez ní žiju spokojeně už skoro čtyři roky. Vím, kdy mám dost a to je obrovská...
Letos experimentuji a poprvé si dopřávám advent v klidovém režimu. Trochu nuceně. Obvykle je pro mě jednodušší omýt dvacet oken a uklidit celý dům než strávit den na gauči. Nevím, čím mě v nemocnici nadopovali, ale zatím se nepouštím do větších akcí. Nemám do nich ani chuť. Dnes se s vámi chci podělit o své nové zážitky a zkušenosti, které...
Hned na začátku článku si vyjasníme situaci. Můj muž patří k těm, které si ženy vzájemně závidí. Vaří, chystá svačiny, nedělá nepořádek a spousta dalších superlativů mě ještě napadá. Úklid u nás doma jde ale trochu mimo něj. Mou vinou. Možná už jste postřehli, že uklízení je moje vášeň. Proto k němu manžela nepouštím. Teď mu ale na pár dnů...
Myslím, že o mně už víte, že nejsem žádný velký mazač medu kolem pusy. Netleskám manželovi za každý otřený kus nádobí, nevykřikuji ,,AMAZING" nad omytou wc mísou. Poslední dobou si ale všímám, že chválou se šetří nějak moc. A pochválit sám sebe? FUJ!! Hezky si za jakýkoli výkon rovnou naplivat do obličeje. Sebevědomí aby člověk taky hledal lupou!...